Jak snížit spotřebu energií?

• Pokud máte k dispozici nízký tarif, využijte ho. Pouštějte energeticky náročné spotřebiče jako pračku a sušičku přednostně v době platnosti nízkého tarifu. Výsledná cena provozu se tak sníží.
• Chystáte se na běžné praní? Pak bude dostačující teplota 40 °C. Snížit teplotu vody z 90 °C na 60 °C můžete i při „vyváření“ prádla, ušetříte tím až 25 % energie.
• Pokud si pořídíte kvalitní prací prášek, můžete prát při nižší teplotě a ‍ušetřit tím energii potřebnou k ohřevu vody. Myslete také na ‍dávkování, to obvykle najdete na obalu prostředku.

Mýtus

Pračka kombinovaná se ‍sušičkou ušetří energii i ‍čas.
Sušičky jsou obecně na ‍energii náročné, nejlepší možností, jak ušetřit, je proto sušit na ‍sušáku. Kombinované přístroje ovšem mají oproti samostatným přístrojům ještě vyšší spotřebu vody a ‍sušení jim zabere dvakrát tolik času.

• Spotřebu ledničky ovlivní stáří spotřebiče, jeho umístění i nastavená teplota. Nastavte si na termostatu +4 ‍°C ve střední polici. Jen o dva stupně nižší teploty znamenají vyšší spotřebu až o 15 %. Ideální je umístění v chladné místnosti. V kuchyňské sestavě by lednička neměla být umístěna vedle trouby.
• Lednička běží nonstop, proto jsou u ní úspory důležité. Při nákupu nového spotřebiče věnujte pozornost energetickému štítku.
• Věděli jste, že pokud do ledničky vložíte ještě teplé jídlo, musí odpařující se teplý vzduch zchladit, spotřeba se tak zvýší a vy přicházíte o peníze? Myslete na to, že je lepší jídlo nechat nejdříve vychladnout.
• Zkuste odolat a neotvírejte zbytečně dvířka ledničky, ani ‍mrazničky. Každým otevřením dvířek uniká chlad. Ten je třeba znovu vyrobit.

Mýtus

Lednice by měla být poloprázdná. Zdá se logické, že čím méně potravin v ‍lednici bude, tím méně energie potřebuje na ‍jejich chlazení. Opak je však pravdou — v ‍téměř prázdné lednici není dostatek předmětů, které by ‍chlad udržovaly. Ideálním řešením je ‍mít lednici naplněnou zhruba z ‍80 ‍%.

• Zkuste pravidelně věnovat chvilku času odmrazení mrazničky. Věděli jste, že stačí 1 ‍cm námrazy a ‍spotřeba stoupne až o ‍75 ‍%? Nové spotřebiče pak mají zabudované automatické odmrazování. Ušetříte tedy nejen za spotřebu energií, ale také svůj čas.
• Spotřebu mrazničky ovlivní stáří spotřebiče, jeho umístění i nastavená teplota. Nastavte si na termostatu −18 °C. Jen ‍o ‍dva stupně nižší teplota znamená vyšší spotřebu až o ‍15 ‍%. Ideální je umístění v chladné místnosti. V kuchyňské sestavě by ‍mraznička neměla být umístěna ‍vedle trouby.
• Mraznička běží nonstop, proto jsou u ní úspory důležité. Při nákupu nového spotřebiče věnujte pozornost energetickému štítku.

• Méně špinavé nádobí zkuste mýt v programu při 40 ‍°C. Některé myčky mají tzv. eco programy. Ty vám pomohou zvolit ten nejlepší program pro co největší úsporu energií. Při nákupu nového spotřebiče sledujte také spotřebu vody a energetické štítky, díky kterým se lépe zorientujete.
• Srovnáme-li mytí nádobí pod tekoucí vodou a využití myčky, pak myčka určitě zvítězí. Pokud myčku máte, ušetříte zhruba 20 ‍% energie potřebné na ‍ohřev vody.
  Pokud to jen trochu jde, zapínejte myčku jen tehdy, až když její kapacitu zcela naplníte.
• S moderními mycími prostředky teplota 40 °C stačí. Úsporné programy myjí déle než konvenční, ale spotřebují méně vody i energie.

• Při akumulačním ohřevu vody v bojleru nedoporučujeme překračovat teplotu 55 C, neboť pak dochází k tvorbě vodního kamene, k nárůstu spotřeby elektřiny a dlouhodobé vyšší nastavení může vést k poškození přístroje.
• Nezapomínejte na pravidelný servis včetně odkalení.

• Chystáte se uvařit něco dobrého k obědu? Zvolte plotýnku velikostně odpovídající hrnci nebo pánvi, ve kterých jídlo chystáte. Nezapomeňte na pokličku, udrží více tepla. Pokud máte sklokeramickou desku nebo elektrický sporák, můžete vařič vypnout o ‍něco dříve a ‍využít doběh teploty.
• Indukční sporáky jsou rychlejší a ‍energeticky efektivnější než tradiční elektrické sporáky, navíc umožňují přesnou regulaci výkonu plotýnky podobně jako plynové vařiče. Na rozdíl od tradičních sporáků je ohřívána přímo nádoba (nikoliv okolí). S indukcí ušetříte až polovinu nákladů v ‍porovnání s ‍elektrickým sporákem nebo sklokeramickou deskou.
• Chcete si uvařit rýži nebo třeba těstoviny? Snižte výkon ohřevu.
  Není třeba vařit na maximum. Stačí, aby se voda vařila jen mírně. Výsledek je stejný jako při prudkém varu.
• Pokud si chcete uvařit vodu na čaj, kávu nebo cokoliv jiného, je lepší využít rychlovarnou konvici (oproti vaření vody v hrnci na klasickém elektrickém sporáku). Zároveň občas odstraňte vodní kámen, který obalí topné těleso a také zvyšuje spotřebu. Myslete na to, že pokud si připravujete hrnek kávy nebo čaje, je zbytečné ohřívat litr vody.
  Rozdíl mezi ohřevem 250 mililitrů a ‍celého litru vody totiž znamená přibližně 3× vyšší výdaj za energie.

• Na jedno sprchování po ‍dobu cca 5 minut s běžnou sprchovou hlavicí spotřebujete cca 1,5 kWh energie, v ceně elektrické energie nyní cca 10 až 15 Kč.
• Teplá koupel ve vaně spotřebuje cca ‍trojnásobek energie. V tomto případě je však porovnání obtížnější, neboť velmi záleží na ‍chování každého z nás.

• Oproti běžným žárovkám mají ty LED asi o 85 % nižší spotřebu a poradí si i s častým zhasínáním.
• Navíc mají až 15× delší životnost než běžné žárovky.
• Ať už máte jakékoliv žárovky, pokaždé, když z místnosti odcházíte, je dobré zhasnout.

Mýtus 

Zhasínání je neekonomické. Podle některých teorií se na zhasnutí a rozsvícení spotřebuje více energie, než kdyby se nechalo svítit. Není to však pravda. U LED osvětlení i klasických žárovek se vyplatí zhasínat vždy.

• Někdy si možná ani neuvědomíme, že máme doma zbytečně velké teplo. Jednoduše je přetopeno. Přitom právě vytápění může ušetřit poměrně velkou částku.
  Obecně platí, že nárůst teploty v místnosti o 1 °C zvýší spotřebu energie pro vytápění asi o 6 %.
• Je dobré teplotu v místnosti regulovat podle vaší potřeby. Na noc, nebo v případě, že domov opustíte, snižte teplotu vytápění. Je ale třeba teplotu regulovat v rozumném rozsahu, aby noční úsporu nesmazal ranní náběh topení na plný výkon. Norma udává teplotu v obytné místnosti 20 °C včetně ložnice. Avšak ideální teplota v ložnici pro hlubší a kvalitnější spánek je o něco nižší, mezi 17 °C až 19 °C Není tedy potřeba ložnici zbytečně přetápět.
• Větrejte raději častěji a intenzivně tak, aby se co nejrychleji vyměnil všechen vzduch v místnosti. Pokud je radiátor pod oknem vybaven ovládacím ventilem (termostatickou hlavicí), lze ho na dobu větrání uzavřít a po zavření okna opět otevřít. Při větrání se totiž vzduch kolem termostatické hlavice radiátoru prudce ochladí, ta ‍začne maximálně topit a radiátor se zbytečně rozpálí. Elektronicky řízené termostatické hlavice se ‍zpravidla uzavírají samy.

• Pokud se chystáte ohřát si menší porci jídla a máte doma mikrovlnou troubu, pak si jídlo ohřejte raději v ní. Jde o úspornější způsob ohřevu než v klasické troubě nebo na elektrickém sporáku, protože ohřívá především pouze jídlo.
• Pečení v horkovzdušné troubě umožní rovnoměrné pečení i při nižší teplotě. Chytrým řešením je pak dát do trouby péct hned více plechů s různými pokrmy najednou. Pokud pečete menší množství pokrmů, sáhněte po remosce, která je ještě úspornější.
• Zkuste odolat a neotvírejte zbytečně dvířka. Každým otevřením dvířek uniká z trouby teplo a to se musí znovu vyrobit.

Mýtus

Mikrovlnná trouba je ‍neúsporná. Protože je mikrovlnná trouba zvukově výraznější než ta klasická, evokuje představu, že spotřebovává spoustu energie. Klasická trouba je však na množství energie mnohem náročnější.

• Pořádek musí být, tomu rozumíme. Dejte ‍si ale pozor na plný sáček ve vašem vysavači. Je třeba jej pravidelně vyměňovat. Zabráníte tomu, že budete muset vysávat na vyšší výkon za ‍větší spotřebu.
• Pokud můžete, ideální je pořídit bezsáčkový vysavač a ‍po každém luxování zásobník jednoduše vysypat.

• Máte doma spotřebiče, které používáte jen příležitostně? Vypojte je ze zásuvky. I režim standby totiž spotřebovává energii. Dokonce i nabíječka mobilního telefonu celoročně zapojená do zásuvky spotřebuje malé množství energie. Celkově za takto zbytečně zapojené spotřebiče můžete v domácnosti ušetřit 100 – 500 Kč ročně.
• Výhodou při vypínání spotřebičů v režimu standby jsou prodlužovací kabely s vypínačem, které vypnou všechny spotřebiče najednou.
• Rádi si doma pouštíte hudbu? Zvolte k přehrávání raději notebook namísto stolního počítače. Spotřeba notebooku je až o 80 % nižší. Pokud zvolíte k přehrání mobil nebo ‍si pustíte rádio, spotřeba se ještě sníží.
• Zamyslete se i nad tím, zda opravdu potřebujete televizi jako celodenní zvukovou kulisu.

• Pokud vybíráte novou vodovodní baterii, pak jsou dobrou volbou samočinné a termostatické baterie. Patří mezi ty velmi úsporné.
• Správným používáním můžete šetřit vodu také s pákovými a dvoupolohovým bateriemi. U všech baterií můžete zlepšit hospodárný provoz pořízením omezovače průtoku spořiče vody, tzv. perlátorem.

• Provoz bazénu je obecně náročný na spotřebu energie i vody.
• V době, kdy bazén nevyužíváte, vždy zakrývejte vodní hladinu. Tmavá plachta na hladině pomůže udržet teplo a zabrání úniku chemie.
• Velkou spotřebu má také filtrace. Vyměňte filtrační náplň/filtry – s ‍novou filtrací můžete filtrovat méně často.
• Pokud máte k dispozici nízký tarif, tzv. noční proud, nastavte si spínání filtrace přednostně v době jeho platnosti. To může přinést výrazný cenový rozdíl v ceně provozu.

• Pokud si pořídíte kondenzační kotel, získáte o 20 až 30 % vyšší účinnost než při používání starého plynového kotle. Na vytápění tak spotřebuje méně plynu.
• Dejte si ale pozor, kondenzační kotel vyžaduje přizpůsobení spalinové cesty.
• Pravidelně servisovaný kotel má bezpečný chod, je optimálně účinný a také přispívá k nižší spotřebě plynu. Nezapomínejte na pravidelný roční odborný servis. Tuto službu nabízí také innogy.

• Pokud se rozhodnete investovat do venkovního stínění, snížíte v létě potřebu klimatizace a v zimě spotřebu tepla. Vnitřní žaluzie tento efekt nemají (blokují pouze světlo).
• Moderní okna s izolačním trojsklem propouští výrazně méně tepla než starší typy oken. Někteří výrobci nabízejí i renovaci – výměnu zasklení, není nutné měnit rámy.

• Zvažte výměnu starých žárovek za ty nové.
• Věděli jste, že zatímco jedna 60W žárovka spotřebuje při svícení 4 hodiny denně skoro 90 kWh ročně, u srovnatelné LED žárovky je to za stejnou dobu 13 kWh.
• Při porovnání spotřeby energie může rozdíl mezi jednou žárovkou vyjít až na několik set korun. A zkuste si pro zajímavost spočítat, kolik žárovek doma máte.
• Oproti běžným žárovkám mají ty LED asi o 85 % nižší spotřebu a poradí si i s častým zhasínáním. Navíc mají až 15× delší životnost než běžné žárovky.
• Pokud zrovna řešíte venkovní osvětlení nebo to stávající chcete vyměnit za úspornější, dobrým řešením jsou světla na solární energii.
• Do společných prostor instalujte pohybová čidla. Tak zařídíte, že světla nezůstanou rozsvícená zcela zbytečně.

• Pokud se rozhodujete, zda pořídit notebook nebo stolní počítač, jasnou volbou je právě notebook. Jeho spotřeba je výrazně nižší.
• Obecně pak myslete na pravidlo, že je dobré každý spotřebič vypínat.

• Instalace termostatických hlavic je nejjednodušší a nejrychlejší možnost, jak dlouhodobě podle potřeby regulovat teplotu v ‍jednotlivých místnostech.
• Ventily s termostatickými hlavicemi vám při vytápění ušetří až 10 % energie. Termostatické hlavice slouží k ovládání jednotlivých radiátorů ve vaší domácnosti.
• Hlavic je spousta druhů, od jednoduchých manuálních modelů po chytrá zařízení, která lze ovládat přes telefon.
• Jak funguje termostatická hlavice na radiátor? Termostatická hlavice je jednoduše řečeno termostat na topení s teplotním čidlem. Ten otvírá a zavírá ventil s cílem dosáhnout požadované teploty.
• Věděli jste, že je důležité stáří hlavice? Hlavice ztrácí po cca 10 letech regulační schopnost. Poté je třeba ji vyměnit.

• Ohlídejte si, že vám neprotéká záchod. Ztráta by díky tomuto faktu mohla být opravdu znatelná. Spotřeba vody na splachování totiž není zanedbatelná.
• Pokud byste chtěli ušetřit, pak je dobré pořídit si WC, které umožňuje spláchnout větším, či menším množstvím vody.

• Zateplení celého domu představuje velkou investici a doba realizace je také dlouhá.
• Levnějším a rychlejším řešením je zateplení podlahy na půdě minerální vatou. Výhodou je jednoduché položení izolace, které zvládnete svépomocí.
• Jedná se o výrazně menší investici, zároveň díky tomu můžete očekávat velkou úsporu energie a nebudete potřebovat více času než několik dní.

Mýtus

Silnou cihlovou zeď není potřeba zateplovat.
O cihlových domech se říká, že izolují dobře. Není to ale úplně pravda, vnější tepelná izolace by měla být instalována i na cihlovou stěnu, jejíž tloušťka přesahuje 60 cm. Zateplení je vždy nutné konzultovat s odborníkem. Ten stanoví typ izolantu a jeho tloušťku tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vodních par v konstrukci.

Fotovoltaika je technologie pro přeměnu slunečního záření na elektřinu. Lze ji tedy využívat všude, kde je dostatek slunečního záření. Hlavní částí technologie jsou fotovoltaické panely, které při dostatečném osvětlení vyrábí elektřinu. Druhou podstatnou částí fotovoltaické elektrárny je střídač, který elektřinu z panelů převede na elektřinu s takovými parametry, aby se na ni daly používat domácí spotřebiče připojené do zásuvky.

Fotovoltaika je obnovitelný a nevyčerpatelný zdroj elektřiny, který nepotřebuje palivo. S fotovoltaikou si instalujete vlastní zdroj čisté elektřiny, která v čase nezdražuje. Solární panel má životnost přes 30 let.

Fotovoltaika od innogy

Tři hlavní důvody, proč si pořídit fotovoltaiku:

I) Úspora

Když jsou panely nainstalované, stačí jim k výrobě elektřiny pouze sluneční záření. I když instalace fotovoltaické elektrárny samozřejmě stojí peníze, vyrobená elektřina je vždy zdarma.

• Elektřina, která se vyrobí ze slunce, se pak nemusí nakoupit ze sítě, čímž vzniká úspora. Čím dražší je cena elektřiny ze sítě, tím je úspora vyšší.
• Do budoucna se počítá i s tzv. komunitní energetikou, která umožní zpeněžit přebytky elektřiny z vlastní fotovoltaiky, čímž vznikne další úspora.
• A do třetice lze na pořízení fotovoltaické elektrárny využít dotaci ze státního dotačního programu Nová zelená úsporám.

Pozor: výhodnost a návratnost fotovoltaiky právě na vašem domě záleží na mnoha okolnostech – výši a typu spotřeby elektřiny v domě a jejího vývoje v čase, orientaci střechy a místním podnebí a dalších. Velmi záleží na nastavení a provedení instalace, typicky v českém prostředí je nutné zohlednit měření po fázích. Doporučujeme se obrátit na zkušenou instalační firmu.

II) Soběstačnost

• S fotovoltaikou získáte vlastní zdroj elektřiny. Čím méně elektřiny budete nakupovat ze sítě, tím méně budete závislí na mezinárodní situaci a cenách paliv.
• Fotovoltaika může být navržena i jako záloha při výpadku elektřiny, tedy váš dům bude mít elektřinu i při výpadku sítě.
• Anebo se můžete s vlastní elektrárnou úplně odstřihnout od sítě a být zcela soběstační. Taková instalace je ale obvykle dražší. O to dražší, čím vyšší má být uživatelský komfort. Zároveň je taková varianta schůdná v oblastech, kde není elektrická přípojka.

III) Ekologie

• Při výrobě elektřiny z fotovoltaiky nevznikají žádné emise nebo hluk, nemusí se kvůli ní těžit, ani upravovat, ani dovážet žádné palivo.
• Využíváním fotovoltaiky tak šetříte životní prostředí – těžko najdete srovnatelný zdroj elektřiny, který bude ekologičtější.
  
  

Příklad úspory

Vezměme rodinný dům s plynovým kotlem pro vytápění a ohřev vody a spotřebou elektřiny 3 MWh ročně.

• Po instalaci fotovoltaiky s výkonem 3 kWp a baterie 7 kWh je možné ušetřit okolo 60 % nákladů na nákup elektřiny ze sítě.
• Cena takové elektrárny se pohybuje mezi 200 ‍000–400 ‍000 ‍Kč po odečtení dotace.
• Konkrétní výnos záleží na zvolených komponentech, kvalitě provedení instalace, nastavení elektrárny, stínění, lokalitě, počasí a ceně elektřiny.

Pořiďte si fotovoltaiku od innogy

Přišla ruku v ruce s digitalizací, a nejen že umožnila úplně každému z nás získávat podrobnější informace o našich domácích zařízeních, ale také je vzájemně propojit a zefektivnit tak jejich provoz. Ve výsledku jde v podstatě o to, jak s co nejmenšími náklady co nejvíce ušetřit. I nadále však platí, že jestli a jak se to podaří, záleží stále na chytrosti uživatele.

Co si každý hned představí pod pojmem „Chytrá domácnost“

Když se řekne chytrá domácnost, tak si každý představí propracovaný technologický systém, ve kterém je zapojena veškerá domácí technika. Tedy nejen topení, jako dříve jediný regulovaný domácí systém, ale také osvětlení, jednotlivé kuchyňské spotřebiče a spotřební elektronika, ale také chlazení, větrání, a nakonec i zabezpečení. Vše s cílem nejen pohodlného, ale i úsporného bydlení.
Tak nějak automaticky se navíc počítá s tím, že nad touto technikou bude jedno uživatelsky vstřícné grafické prostředí a jediné, s čím se bude setkávat uživatel, bude displej jeho smartphonu či tabletu.
Ano, je to reálné. Je však otázkou, jestli takto sofistikovaný systém všichni potřebujeme, anebo jestli si ho můžeme dovolit.
Co však zcela jistě můžeme, je přistupovat k provozu své domácnosti jako chytrý uživatel.

Standardní postup

Každodenní otázkou při navrhování chytré domácnosti je nejen, co vše spolu lze propojit, ale i do jakých detailů. Pro jednoduchý příklad se můžeme zaměřit na standardní prvek každého bytu i domu – na okna.

Okna odjakživa otevíráme a zavíráme. A ať již máte jakákoli, při jejich výběru jste se v první řadě zaměřili na jejich způsob zasklení a s ním související součinitel prostupu tepla oknem. Následně také na stavební tvar, typ otvírání a možné stavy jednotlivých křídel: zavřeno, mikroventilace, ventilace, otevřeno. Nezapomněli jsme ani na dekor, kování a standardní mechanické doplňky jako například parapety, či síť proti hmyzu. A pokud jsme si vzpomněli včas, tak jsou naše okna vybavena ještě systémem mechanických stínicích žaluzií – ideálně venkovních a v ideálním případě s montáží pod omítku. Vše jsme pochopitelně řešili kvůli vzhledu, nějak nám ale nezbyl čas dotáhnout do konce způsob jejich ovládání.

Vše, co jsme si u výběru okna doposud uvedli, tedy snad až na dekor, každý z nás několik posledních let řeší hlavně z důvodu následné úspory. Je pravdou, že tepelněizolační vlastnosti oken jsou dnes základem, ale pro následné využití okna v chytré domácnosti to nestačí.

Ilustrační příklad – okno v chytré domácnosti

Podívejme se na výběr okna z pohledu jeho zapojení do chytré domácnosti, například u větrání a stínění. V první řadě půjde o chytrost uživatele. Vybrali-li jsme si totiž okno podle výše uvedené volby, tak si úroveň zdravého klimatu místnosti, daného kombinací teploty, vlhkosti a množství CO₂, budeme muset regulovat ručně. Polohy okenních křídel i žaluzií s využitím jednoúčelových klik, teplotu v závislosti na nastavení termostatu a kvalitu vzduchu (koncentrace CO₂) odhadem. Přednosti i zápory takovéhoto řešení jsou celkem zřetelné.

Chceme-li dosáhnout o něco vyššího komfortu, zůstat u původního provedení okna a současně postoupit alespoň na částečně automatizovaný provoz, tak můžeme využít chytrých doplňků od jiné ryze standardní domácí technologie. Příkladem takovéhoto řešení může být regulace vytápění s využitím inteligentních programovatelných termostatických hlavic s detekcí otevřeného okna. Snímána zde nebude poloha okenního křídla, ale nestandardní snížení teploty v místnosti. Jakmile se v místnosti otevře okno a snímač zaznamená snížení teploty dle nastavené předvolby, tak automaticky dojde k regulaci příslušné části otopné soustavy. Co do chytrosti jsme opět o něco dále, je ale pochopitelné, že od jednoduchých sad nemůžeme očekávat splnění více účelů.

Budeme-li se i nadále držet oken, jako prvku k zapojení do chytré domácnosti, tak dalším stupněm je již řešení s využitím jeho elektrických a elektronických doplňků. K jejich plnému využití ale nestačí vrátit se zpět k výběru vlastního okna, ale ještě o něco dál – ke komplexnímu řešení chytré domácnosti.
Vzhledem k tomu, že v takovémto případě pochopitelně už nepůjde jen o okna, ale o veškerou techniku využívanou v rámci moderního bydlení, tak je samozřejmostí, že základním kamenem takovéhoto systému bude pochopitelně detailní projekt, do jehož tvorby bude zapojeno i více chytrých hlav.

Jestli bude vaší volbou chytrý uživatel, chytrý ale autonomní systém anebo komplexní chytré řešení, je zcela na vaší volbě.

Klimatizace je úprava teploty a vlhkosti vzduchu tak, abychom se cítili příjemně. Působení teploty a vlhkosti vzduchu je vzájemně provázáno, a to můžeme zčásti využít. V klidu se příjemně cítíme při teplotě vzduchu okolo 21 °C, pokud se vzduch okolo nás velmi mírně pohybuje a v rozmezí relativní vlhkosti vzduchu mezi 40 až 60 %. To je ;doporučeno i ze zdravotního hlediska. Pokud sportujeme, manuálně pracujeme, pak potřebujeme odvést více tělesného tepla, a toto se řeší snížením teploty vzduchu a udržováním vlhkosti vzduchu na spodním okraji doporučeného rozmezí. Na pocit chladu nebo přílišného tepla mají vliv plochy, které nás obklopují. Například rozpálenou, teplem sálající plechovou karoserii vozu lidé kompenzují abnormálním využitím klimatizace.

• Některé klimatizace umí i vytápět. Zde se soustředíme pouze na chlazení.

Ventilátory

Nejjednodušším způsobem ochlazení je zvýšení rychlosti proudění vzduchu kolem nás. Narušuje přechodovou vrstvičku vzduchu kolem našeho těla, která zpomaluje přestup přebytečného tepla z našeho těla pryč a urychluje odpařování potu. Běžné je použití ventilátorů od nejmenších na stůl s vyššími otáčkami až po stropní s velkým průměrem a nízkými otáčkami.

Toto řešení je relativně levné, rychle realizovatelné.

• Chladicí efekt závisí na rychlosti proudění vzduchu a je omezený.
• Je-li rychlost příliš vysoká, „průvan“ je obtěžující. Čím rychleji se ventilátor točí, tím je i hlučnější.
• Úspora energie je možná omezením doby provozu ventilátoru. Jedna hodina mimo provoz a spotřeba se sníží až o 0,06 kWh i u těch největších ventilátorů.

Odvlhčovač

I při jinak příznivé teplotě vzduchu 21 °C se cítíme velmi nepříjemně, pokud se vlhkost vzduchu pohybuje nad 80 %. Řešením je použití odvlhčovače.

• Pro mírné snížení vlhkosti lze využít prodávané vysušovací prostředky. Vzduch v místnosti, kde jsme, se však musí měnit, aby nebyl vydýchaný. Jeho vlhkost zvyšujeme i my.
• Má-li vysokou vlhkost vzduch venkovní, větráním vstupuje do místnosti a pak je nutné použít kontinuálně pracující odvlhčovač. To je svým způsobem jednoduchá klimatizace, ve které je nasávaný vzduch nejprve podchlazen pod rosný bod, vodní pára z něj zkondenzuje. Před výstupem z ‍odvlhčovače se vychlazený vzduch ohřeje od nasávaného. Tak to jde nepřetržitě do doby, než je dosažena zvolená vlhkost vzduchu, pokud má odvlhčovač dostatečný výkon. Elektrický příkon odvlhčovačů do místnosti se pohybuje okolo 200 Wattů, za hodinu provozu tedy 0,2 kWh.

Rozprašování vodní mlhy

Je-li nám nepříjemně teplo, a přitom vzduch okolo nás má dostatečně nízkou vlhkost a proudí, lze vzduch ochladit odpařování vodní mlhy vytvořené rozprášením vody. Hranici pro použití této formy klimatizace tvoří přípustná vlhkost vzduchu a rychlost jeho proudění. Vzhledem k jednoduchosti se tato metoda ochlazení využívá nejen uvnitř klimatizačních jednotek, ale i ve venkovním prostředí v zahrádkách restaurací atp.

Náklady obvykle představuje spotřeba pitné vody a ;spotřeba elektrického čerpadla zvyšujícího tlak vody. U vody například 1,5 litru každou minutu při příkonu 180 wattů čerpadla a ochlazované ploše okolo 100 m².

Klimatizační jednotka

Zajišťuje komplexní úpravu vzduchu z hlediska jeho čistoty a teploty a snižuje jeho nadměrnou vlhkost. Její funkce je zajištěna na chladicím okruhu s kompresorem, podobně jako odvlhčovač, ale má mnohem vyšší výkon a obvykle i řadu dalších důležitých funkcí. Teplo odnímané z ochlazovaného vzduchu předává do vzduchu venkovního.

Nejjednodušším řešením jsou zpravidla klimatizace bez venkovní jednotky, tzv. monoblokové mobilní klimatizace.

• Pro odvod tepla se musí, nejčastěji pootevřeným oknem, prostrčit nasávací i odváděcí potrubí. Zkondenzovaná voda se shromažďuje v nádržce. Tu je nutné vylévat. Filtr vnitřního vzduchu bývá jen jednoduchý, látkový. Nevýhodou je pootevřené okno umožňující nežádoucí únik ochlazeného vzduchu ven, často i obtěžující intenzivní proudění vzduchu v interiéru a zvýšená hlučnost daná pracujícím kompresorem a dvěma ventilátory.

Nejobvyklejší konstrukcí je tzv. dělená neboli splitová klimatizace. Jde o klimatizaci, která má 2 samostatné jednotky.

Venkovní jednotka obsahuje ventilátor venkovního vzduchu i kompresor, takže části produkující nejvíc hluku jsou mimo interiér. Na venkovní jednotku může být, podle konstrukce, napojena jedna nebo více vnitřních jednotek umístěných v klimatizovaných místnostech. Ve vnitřní jednotce je velmi tichý ventilátor, různé typy filtrů a možné jsou i bezobslužné filtry elektrostatické s funkcí hubení mikroorganizmů.

• Spotřeba energie klimatizační jednotky závisí na množství tepla, které musí z místnosti odvést.

• Chladicí faktor se obvykle pohybuje mezi 2 až 3.
• Na odvádění 2 kWh tepla během hodiny, to může být místnost 20 m² v parném létě, je zapotřebí každou hodinu vynaložit přibližně 1,1 až 0,8 kWh elektrické energie.
• Spotřebu snížíme volbou vyšší teploty v místnosti.
• Teplota by neměla být oproti venkovní teplotě nižší o více než 6 až 8 °C, i ze zdravotních důvodů.

Solární kolektory slouží k získávání tepla a teplé vody ze slunečního záření. K ‍vytápění a ‍ohřevu vody nepotřebují žádné palivo, jedná se tedy o ‍ekologický a ‍soběstačný zdroj tepla.

Základní částí instalace jsou solární panely – ploché nebo trubkové tepelné kolektory, které zachytávají teplo ze ‍slunečního záření. Systém dále obsahuje potrubí s ‍nemrznoucí kapalinou, expanzní nádobu a ‍akumulační nádrž. Je-li dost slunečního svitu, ohřívá ‍se kapalina v panelech na ‍střeše, odkud proudí potrubím do domu.
Přivedené teplo je ‍předáno do akumulační nádrže, kde se ohřívá teplá voda. Ohřátou vodu lze použít jak přímo třeba pro sprchování, tak pro přitápění – podle parametrů a ‍nastavení celého systému.

Při nahřívání akumulační nádrže solární kolektory spolupracují s ‍dalšími systémy vytápění – kotlem, topnou patronou nebo tepelným čerpadlem. Teplo získané ze ‍slunce je ‍zdarma, nepotřebujete nakupovat palivo ani energii ze sítě. Teplá voda je potřeba celoročně, pomocí solárních kolektorů lze tedy ušetřit dost energie, ‍a ‍tím i ‍peněz.

• Na ‍pořízení solárního ohřevu lze navíc čerpat dotace ze státního programu Nová zelená úsporám.

Solární kolektory jsou při získávání tepla účinnější než fotovoltaika (solární výroba elektřiny). Pro srovnatelný tepelný výkon proto stačí menší plocha panelů, celý systém solárního ohřevu tak oproti fotovoltaice bývá levnější a ‍s ‍rychlejší návratností. Nepracuje se s ‍elektřinou ani s jinou veřejnou sítí, instalace tak nemá tak přísné legislativní nároky jako fotovoltaika. Pracuje se ovšem s kapalinou, která mění svou teplotu, tlak i objem a má nároky na použité materiály i ‍těsnost systému.

• Doporučujeme se proto obrátit na zkušenou instalační firmu.

Příklad úspory

Správně navržený, instalovaný a ‍provozovaný systém solárního ohřevu zvládne ušetřit 70–80 ‍% energie potřebné k ohřevu vody.

Výše finanční úspory záleží na nákladech zdroje, který solární ohřev doplňuje.

Tepelné čerpadlo je zařízení, které zvyšuje teplotu vzduchu nebo vody tak, abychom je mohli využít pro vytápění. V případě vody i k přípravě teplé vody pro kuchyň, koupelnu a toaletu. Ke své činnosti potřebuje zpravidla elektrickou energii, s jejíž pomocí odebírá tepelnou energii venkovnímu vzduchu, ze země, z podzemní vody atp. Nakupovaná pomocná elektrická energie se v případě moderních elektrických tepelných čerpadel podílí na výsledném tepelném efektu tepelného čerpadla přibližně jen třetinou až čtvrtinou. Zbytek, tedy dvě třetiny až tři čtvrtiny, je získán z přírodního prostředí zdarma a představuje úsporu nakupované elektrické energie oproti využití jednoduchého elektrokotle. Pro číselné vyjádření této energetické úspory se používá bezrozměrná veličina pojmenovaná v dokumentaci k tepelným čerpadlům jako topný faktor. Zmíněné třetině až čtvrtině tak odpovídá topný faktor o velikosti 3 až 4. Za optimálních podmínek však může být topný faktor i vyšší, až k 5. Bohužel, za nevhodných podmínek může být i nižší než 2. Tepelná čerpadla pomáhají snížit naši závislost na uhlí a zemním plynu. Při růstu celonárodního podílu elektrické energie vyrobené z jaderné energie, energie vody, větru a slunce se jejich ekologický přínos dále zvyšuje. I proto je většina jejich instalací podporována v rámci Kotlíkových dotací a Nové zelené úsporám.

Základní formy uplatnění tepelných čerpadel:

• Kompaktní kombinace bojleru a malého tepelného čerpadla pro ohřev vody. Teplo se odebírá ze vzduchu v interiéru. Interiér se ochlazuje a musí být dostatečně objemný. Případně se teplo odebírá z venkovního vzduchu, kdy činnost bývá omezena do teploty cca −5 °C až −10 °C. Klesne-li teplota níže, voda se dohřívá elektrickým topným tělesem.
• Tepelné čerpadlo je součástí větrací jednotky, získává teplo z odváděného vzduchu, ohřívá přiváděný čerstvý venkovní vzduch a část tepla využívá pro přípravu teplé vody.
• Teplovzdušné vytápění formou klimatizačních jednotek s přepínáním mezi chlazením a vytápěním. Je vhodné v dobře zateplených domech a bytech. Případně lze kombinovat i se stávajícím teplovodním vytápěním, které bude v činnosti jen při zvýšených požadavcích na vytápění v zimě.
• Pro teplovodní vytápění jako jediný zdroj tepla. Většina tepelných čerpadel je od výrobce vybavena přímotopným elektrickým tělesem. To se využívá, jen když tepelné čerpadlo nemá při požadované vyšší teplotě pro vytápění dostatečný výkon. Zpravidla jde o teploty nad 55 °C, přičemž přibývá zařízení, u kterých tato limitní teplota může přesáhnout i 70 °C.
• V kombinaci s jiným zdrojem tepla. O preferenci zdroje tepla pak rozhoduje u teplovodních soustav schopnost tepelného čerpadla ohřát otopnou vodu na teplotu nutnou pro vytápění a výkon tepelného čerpadla při takové teplotě. Stěžejní je porovnání ceny tepla z tepelného čerpadla a z jiného zdroje tepla, zpravidla kotle.

Příležitostí pro využití tepelných čerpadel je mnoho. Prakticky neexistují soustavy vytápění, přípravy teplé vody, ve kterých by se tepelné čerpadlo, třeba i jen z části, nemohlo uplatnit. Pro efektivní využití tepelného čerpadla je nutný odborný návrh. Správný návrh by proto měl udělat autorizovaný inženýr se specializací na vytápění a zkušenostmi s projekty tepelných čerpadel. Tepelné čerpadlo instalované bez ohledu na parametry napojené soustavy vytápění, přípravy teplé vody, nebude úsporným a ekologickým zdrojem tepla s komfortním provozem.

Vytápění umožňuje lidem žít, pracovat, bavit se atp. i v místech na Zemi, kde se alespoň po část roku vyskytují nízké až velmi nízké teploty. Proto vytápění patří mezi nepominutelné vybavení budov v České republice.

Z lidského hlediska záleží na tom, aby okolo nás byl přijatelně teplý vzduch, aby nás obklopovaly plochy příjemně vyzařující tepelné záření (nikoliv plochy studené). Pokud už kolem nás proudí vzduch, aby nešlo o nepříjemný průvan. I z tohoto jen zjednodušeného pohledu je zřejmé, že způsobů vytápění je více. A rovněž tak je více možností, jak získané teplo do vytápěného prostoru přenášet.

Teplo nejčastěji získáváme:

• spalováním paliv (kamna, krby, teplovodní kotle). Uhlí je minulostí, byť v době energetické krize zájem roste. Pro většinové využití je perspektivní především palivové dřevo a dřevní pelety. Ve formě plynu se spaluje zemní plyn nebo propan, či směs propan-butan, na vodík se zatím čeká. Okrajově se využívá „topná nafta“ aneb extralehký topný olej.
• přímou přeměnou elektrické energie na teplo (přímotopy, sálavé panely, teplovodní kotle)
• nepřímou přeměnou elektrické energie na teplo (tepelná čerpadla) spojenou se získáváním tepla z přírodního prostředí
• přímou přeměnou slunečního záření na teplo (tepelné solární soustavy) nebo nepřímou formou přes jeho přeměnu na elektrickou energii (fotovoltaické elektrárny) a následně na teplo (přímo nebo nepřímo)

Teplo nejčastěji do vytápěných prostorů dopravujeme:

• přímo sáláním z vytápěných ploch
• přímo prostřednictvím proudění ohřívaného vzduchu
• nepřímo prostřednictvím proudění ohřívané vody a přestupu tepla z ní do prostoru jednou z výše uvedených přímých forem

Nepřímou cestou dopravované teplo do prostoru přechází z:

• otopných těles (konvektory, radiátory, podstropní panely)
• vytápěných stavebních konstrukcí (podlahové, stěnové nebo stropní vytápění)
• teplovzdušných zařízení (některé konvektory, fan-coily, klimatizace s funkcí vytápění, některé větrací jednotky)

Hledáme možnosti úspor a ty se nacházejí ve všech třech uvedených oblastech. Na straně výroby tepla musíme sledovat energetickou účinnost kamen, krbů, kotlů, tepelných čerpadel, stupeň využití solárních soustav, pokud si je provozujeme sami a teplo neodebíráme z CZT. V případě paliv to znamená udržovat vnitřní povrchy spalovacích komor čisté. Pravidelné čištění je základ úspor. U pevných paliv si velkou část těchto prací můžeme provést sami. U plynu je nutné si pozvat technika s kvalifikací pro plynová zařízení a zaškoleného na náš kotel. Komín musí v předepsaných termínech prohlédnout kominík. Pokud není spotřebič vybaven elektronickým systémem řízení, tak se musíme naučit optimálně přikládat palivo a nastavovat přívod spalovacího vzduchu. Elektronický systém musí kontrolovat a nastavit odborník a doporučuje se to nechat provádět nejlépe jednou ročně. A toto platí i pro tepelná čerpadla a solární soustavy. I u solárních soustav, přestože mají značný samočisticí efekt, lze doporučit jejich občasné opatrné omytí, ale pozor na případné poškození a práci zpravidla na střeše.

Servis plynového kotle od innogy

Je-li teplo dodáváno ze soustav zásobování tepelnou energií (SZTE, CZT), pak o míře úspornosti v jednotlivých bytech rozhoduje nastavení předávací stanice tepla. Jedná se o okrskové, domovní, případně i bytové a hydraulické vyvážení otopných soustav tak, aby z důvodu nedostatečného průtoku vody nemusela být zbytečně zvyšována teplota a nedocházelo ke ztrátám tepla. Pro spotřebu tepla byty je zásadní i správné nastavení základní křivky (ekvitermní regulace) na předávacích stanicích tepla. To omezuje teplotu otopné vody na nezbytné minimum a s tím souvisí i omezení přetápění. Pro cenu nakupovaného tepla je zásadní minimalizace sjednaného rezervovaného příkonu tepla domem. Lze ji dosáhnout optimalizovaným řízením předávacích stanic a pak shodou všech nájemníků, majitelů jednotek, na maximální teplotě vytápění v bytech, např. do 20 °C, a to s vyloučením možnosti výrazných denních nebo nočních útlumů vytápění, jejichž vliv na případné úspory je v tomto případě menší než snížení průměrné ceny odebraného tepla.

Pokud je teplo do místností předáváno sáláním, účinnost ovlivňuje čistota sálajícího povrchu, a tu můžeme zajistit pravidelným utíráním prachu.
Účinnost předávání tepla vzduchem závisí na účinnosti ventilátorů. Ta je dána výrobcem a my ji neovlivníme. Musíme však sledovat zanášení filtrů a včas je měnit, neboť zanesené zvyšují spotřebu energie ventilátory. U teplovodních soustav záleží především na účinnosti oběhových čerpadel. V ‍rodinných domech lze výměnou starých oběhových čerpadel za nová plnící kritéria ekodesignu snížit jejich příkon z cca až 100 W pod 10 W. A to představuje orientačně při 250 dnech provozu po 24 hodinách denně roční úsporu 600 kWh. Oběhová čerpadla jsou i v tepelných solárních soustavách. O to větší úsporu přinese modernizace čerpadla v bytovém domě.

Pokud máme vše na straně výroby tepla a jeho dopravy optimálně vyřešeno, pak se musíme zabývat režimem vytápění.

Provozujete svou otopnou soustavu a přemýšlíte o možnostech úspor?

Ty přinese optimalizace režimu vytápění a případná úprava našeho chování.

Na straně úprav technického řešení budeme potřebovat topenáře. U teplovodních soustav lze doporučit instalaci termostaticky ovládaných ventilů na otopná tělesa a pokud nejsou, tak i do podlahového vytápění. Pozor však, je-li zdrojem tepla tepelné čerpadlo, mohla by být instalace ventilů zdrojem poruch. I ty nejlepší ventily a jejich hlavice stárnou a ve věku okolo 10 let je žádoucí je vyměnit za nové. Pokud se jejich činností sníží teplota v místnosti o 1 °C, lze počítat s úsporou cca 6 % tepla. Tyto ventily jsou dobrým doplňkem základní ekvitermní regulace. Ta by měla zvyšovat teplotu otopné vody, když venku teplota klesá, a naopak snižovat, když venku teplota roste. Velký vliv na úspory mají naše lidské zvyky, potřeby. Je nutné mít v zimě všude doma 24 °C? Chceme-li uspořit, tak se musíme se snížením teploty smířit, třeba za cenu nošení teplejšího oblečení. V ložnici postačuje cca 18 °C, ne však méně než cca 16 °C. V obývacích prostorech 21 °C. Na chodbách stačí teplota i okolo 5 °C.

Tato radikální snížení teplot si mohou vyžádat potřebu přenastavení průtokových parametrů otopné soustavy, které laicky udělat nelze.

Snížení požadovaných teplot v místnostech se příznivě úsporami projeví, i když teplo dopravuje vzduch nebo se sdílí sáláním.

Snížení požadovaných teplot v místnostech a s ním spojené snížení potřebné teploty otopné vody přiváděné do otopných těles, podlahového vytápění nebo teploty vzduchu nesoucího teplo má příznivý úsporný vliv na provoz plynových kondenzačních kotlů a tepelných čerpadel.

U kotlů urychluje nástup kondenzace vodních par ve spalinách ze zemního plynu, a tím se zvětšuje kondenzací získané teplo využitelné pro vytápění. Energetickou efektivitu tepelných čerpadel určuje zejména rozdíl teplot mezi přírodním zdrojem tepla (to je nejčastěji venkovní vzduch nebo země) a otopnou soustavou. Snížením potřebné teploty v ‍otopné soustavě se rozdíl teplot zmenší a tepelné čerpadlo zpravidla sníží svou spotřebu elektrické energie.

Velmi často bývá součástí otopné soustavy i příprava teplé vody.

• Nejobvyklejší způsob je v tzv. kombinovaných plynových kotlích. Pokud se otevře kohoutek s teplou vodou, čidlo v kotli zaznamená průtok vody. Pokud hořák kotle není v provozu, zapálí se a přes speciální výměník a vznikající teplo ohřívá protékající pitnou vodu na ;požadovanou teplotu. Výměník je buď přímou součástí spalovací komory nebo tzv. doplňkový výměník s otopnou vodou.

• Je-li výměník součástí spalovací komory, je citlivější na tvrdost pitné vody. Vápenaté a hořečnaté soli, které tvrdost vody tvoří, se ve výměníku usazují a omezují přestup tepla ze spalin. Tím klesá účinnost. U tohoto způsobu ohřevu vody je proto základem úspor ideálně každoroční servis spojený s čištěním výměníku.

• Ohřev v doplňkovém výměníku otopnou vodou je méně citlivý na tvrdost pitné vody. Používány jsou deskové výměníky s malými průtočnými kanálky, a tak i v tomto případě se mohou zanést, je-li tvrdost vody zvýšená. Proto se musí každoročně provádět servis a ověřovat čistotu výměníku, aby nedocházelo k plýtvání energií.
• S ohledem na menší spotřebu energie i na částečnou ochranu proti vlivům tvrdé vody, se uplatňuje příprava teplé vody v zásobníku, aneb bojleru (přímotopně elektrickou topnou tyčí nebo nepřímo s využitím tepla z kotlů nebo tepelných čerpadel. Je však spojena s únikem tepla z pláště zásobníku. Případnou ztrátu tepla pláštěm zásobníku ovlivňuje teplota vody v zásobníku a kvalita tepelné izolace pláště.

Tepelnou izolaci zásobníku určil výrobce. Pokud jde o starší zásobník s nedostatečnou izolací v domácnosti a dotykem dlaně lze cítit zvýšenou teplotu pláště, lze pro úsporu uvažovat o laickém doplnění izolace, například obalením víka a boků zásobníku ohebným molitanem atp., na který se ušije látkový potah s jednoduchým uzavíráním suchým zipem. Pro snížení úniku tepla z pláště zásobníku lze zvolit cestu snížení teploty ohřívané vody. Zásobník se dříve vyčerpá a než se opětně dohřeje, nebude teplá voda k dispozici. Snížení teploty teplé vody však může zvýšit účinnost spalovacího zdroje tepla nebo tepelného čerpadla a snížit jejich spotřebu.

Při snížení teploty teplé vody v rodinných domech (s krátkými rozvody teplé vody) zpravidla nevzniká hygienický problém vyplývající ze zvýšení výskytu mikroorganizmů; lze uvažovat se snížením teploty až na cca 40 °C. Přitom je nutné ověřit, zda je potrubí teplé vody schopné prakticky plně zajistit potřebný průtok, neboť před snížením teploty se na průtoku směšovací baterií u dřezu, umyvadla, vany a sprchy významně podílelo i potrubí vody studené.

V bytových domech s centrální přípravou teplé vody v objektové kotelně nebo s využitím tepla ze soustavy zásobování tepelnou energií (SZTE, CZT) snížením její teploty hygienické riziko vzniknout může a laický zásah může být až nebezpečný. Mnohem pečlivěji je třeba ověřit, zda je potrubí teplé vody schopné zajistit zvýšený průtok a zda snížení teploty neomezí zásobování teplou vodou pro jednotlivé byty.

Existují i oblasti, do kterých je teplá voda dodávána ze vzdáleného zdroje samostatným potrubím, v technické žargonu se hovoří o čtyřtrubkovém rozvodu vytápění a teplé vody. Na straně objektu lze úspor dosáhnout jen dokonalou tepelnou izolací rozvodů, pak již záleží jen na uživatelích bytů, jak úsporné chování zvolí.

• Snížení teploty dodávané teplé vody do bytů je v rozporu se způsobem rozúčtování nákladů, při kterém se měří jen její spotřebovaný objem, nikoliv i obsažené teplo. Bez úpravy rozúčtování by snížením teploty otopné vody byl spotřebitel ošizen.

• Když se místo koupání ve vaně krátce osprchujeme, můžeme významně ušetřit nejen vodu, ale i energii potřebnou k jejímu ohřívání.

• Významnou úsporu vody zajistí rovněž úsporné sprchovací hlavice, které přimíchávají do proudu vody vzduchové bublinky.

Zateplení domu je základním opatřením pro snížení nákladů na vytápění

Nejčastějším způsobem zateplení bytových a rodinných domů je kontaktní zateplovací systém (s ‍mezinárodním označením ETICS). Sestává z vrstvy tepelné izolace lepené a kotvené k podkladu a ‍z tenkovrstvé povrchové úpravy, tzv. základní vrstvy s výztužnou tkaninou, na kterou se nanáší obvykle probarvená tenkovrstvá omítka.
Tloušťka navržené tepelné izolace v zateplovacím systému musí vycházet z odborného posouzení. Navrhuje se s ohledem na požadované výsledné tepelně-technické vlastnosti stěny, střechy, stropu, případně jiných konstrukcí, které se zateplují, a také s ohledem na tzv. energetickou náročnost budovy jako celku. Samostatná konstrukce a budova jako celek musí splnit dané parametry, aby se dosáhlo požadovaných úspor, aby splnila dané požadavky norem a aby případně splnila podmínky dotačních programů.

Jako materiál tepelné izolace se nejčastěji používá pěnový expandovaný polystyren (EPS) a desky z minerálních vláken. Větší tepelněizolační schopnost než jmenované materiály mají desky z ‍šedého polystyrenu a desky z fenolické pěny. Při stejném efektu lze tedy použít menší tloušťku izolace, což se s výhodou používá např. na lodžiích, v ostění oken a všude tam, kde není dostatek prostoru. Pro konstrukce namáhané vodou, např. pod úrovní terénu nebo těsně nad ní se používá nenasákavý extrudovaný polystyren (XPS) nebo polystyren s omezenou nasákavostí tzv. vypěňovaný do formy.

Zejména u bytových domů s větším počtem podlaží rozhodují o volbě materiálu tepelné izolace požadavky požární bezpečnosti. Ty podle určitých kritérií stanovují, kdy a kde je třeba použít nehořlavou izolaci, tedy desky na bázi minerálních vláken. Požární požadavky musí v návrhu zateplovacího systému zohlednit také odborník.
Pro dlouhodobou trvanlivost zateplovacího systému je zapotřebí dodržet celou řadu pravidel a požadavků. Je důležité správně navrhnout kotvení desek s ohledem na zatížení větrem, vyřešit veškeré stavební detaily systému atd. Proto je vhodné pro každý zateplovací systém nechat zpracovat prováděcí projektovou dokumentaci. Také samotná montáž má svá přísná pravidla a ovlivňuje výslednou životnost. Proto by měla zateplovací systém vždy provádět odborná firma.

Pro zateplení domů jsou k dispozici dotační programy. V současné době je pro rodinné a bytové domy v celé republice k dispozici program Ministerstva životního prostředí zaměřený na úspory energií -  Nová zelená úsporám.

Více o zateplování kontaktním zateplovacím systémem např. na stránkách TZB info

Mýtus

Silnou cihlovou zeď není potřeba zateplovat.
O cihlových domech se říká, že izolují dobře. Není to ale úplně pravda, vnější tepelná izolace by měla být instalována i na cihlovou stěnu, jejíž tloušťka přesahuje 60 cm. Zateplení je vždy nutné konzultovat s odborníkem, který stanoví typ izolantu a jeho tloušťku tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vodních par v ‍konstrukci.